Tchaj-ťi čchüan − bojové umění, jehož pravidelným cvičením si můžeme nejen zlepšit zdraví, ale také se naučit účinné formě sebeobrany, získává stále větší popularitu. V nespočetném množství čínských bojových umění nad ostatními zřetelně vyčnívá. Je to jedno z nejstarších umění boje, předávané z generace na generaci již více než tři sta let.
Dnes je známo pět stylů Tchaj-ťi čchüan – Čchen, Jang, Wu, Sun a Wu. Za své rozšíření však vděčí především stylu Jang. Se zvyšujícím se zájmem o umění Tchaj-ťi čchüan se zvyšuje i zájem o historii jeho původu, a to nejen v Číně. Díky tomu dnes celý svět ví o malé vesnici Čchen-ťia-kou (Chenjiagou), kolébce Tchaj-ťi čchüan, čítající jen o něco více než 300 domů.
Mistr Zhu Tiancai vypráví o historii sestav Čchen Tchaj-ťi
Existuje několik sestav stylu Čchen a stejně tak existují „zaručeně pravdivé” příběhy o jejich původu. Tyto příběhy postrádají historickou věrohodnost a popírají pravdu jen proto, aby zvýšily zájem o osobu autora. Díky těmto smyšleným příběhům vzniklo mnoho polemik, které pouze odvádějí od historické pravdy. Rád bych zde prezentoval svůj pohled na vývoj sestav Tchaj-ťi čchüan, které jsem se naučil v Čchen-ťia-kou. Doufám, že pro vás bude spolu s dalšími materiály přínosem, na jejichž základě si snadno utvoříte vlastní názor.
Jsem pokračovatelem 19. generace Čchen-ťia-kou Tchaj-ťi čchüan a vzdálený bratranec Čchen Siao Wanga a Čchen Čen Leje. Od svých pěti let jsem žil se svým prastrýcem Čchen Lu (17. generace), který po padesát let neopustil Čchen-ťia-kou.
V dětství (v padesátých letech) jsem od svého prastrýce často slýchával příběhy o hrdinských činech mých předků. Vyprávěl mi o tom, jak Čchen Wan-tching bojoval ve válce, jak Čchen Ťing Paj zemřel vyčerpáním poté, co zabil holýma rukama černého tygra, jak Čchen Sü Sia spolu se svým žákem zabil „Krále Velká Hlava”, o Čchen Fa-kchem a jeho mocném úderu (fa-ťin), o Čchen Pao Čü a mnohé další. Žádný z těchto příběhů nikdy nezapomenu.
V té době byli nejznámějšími mistry v Čchen-ťia-kou Čchen Jün Tching (17. generace) a Čchen Čao Kchuej, Čchen Čao Pchi, Čchen Kche Čung a Wang Jen (18. generace). Často jsem měl možnost sledovat je při výuce a můj zájem o Tchaj-ťi čchüan rostl. V té době byly vyučovány pouze dvě skupiny sestav − 72 forem Lao-ťia (známá také jako Ta-ťia nebo Velká sestava) a 72 forem Siao-ťia (v té době známá také jako Sin-ťia). Pokročilejší sestava erh-lu (Pchao Čchuej) je považována za součást Lao-ťia. Za starých časů se tak vyučovaly pouze dvě sestavy – Lao-ťia a Siao-ťia.
Mistr Čchen Čao Pchi vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení erh-lu kladl důraz na vnitřní sílu.
V roce 1958 se mistr Čchen Čao Pchi vrátil do Čchen-ťia-kou a začal mě formálně vyučovat Lao-ťia ji-lu. Jeho žáky byli také Čchen Te Wang, Čchen Čeng Lej, Čchen Siao Wang, Čchen Čching Chua, Čchen Mong Sung, Wang S´An a Čang Kchuang Cchai. Museli jsme cvičit každý den, ať pršelo nebo pálilo slunce. Již třetím rokem našeho tréninku jsme se mohli začít učit sestavu er-lu (Pchao Čchuej), později potom tlačící ruce (tchuej-šou) a sestavy se zbraněmi.
Byli jsme v úzkém kontaktu s další skupinou žáků, kterou vedl mistr Čchen Kche Čung (18. generace); učil je sestavu Siao-ťia. V této skupině byli Čchen Paj Siang, Čchen Tu Šeng, Čchen Liu Jou, Čchen Tu Jüan, Čchen Čchi Liang a Čchen Čching Čchuan. Mistři Čchen Čao Kchuej a Čchen Kche Čung nás často brali na společné veřejné ukázky, tréninky a semináře.
Každý pohyb je nutné studovat zvlášť, mnohokrát opakovat, prohlubovat. Musí vycházet z oblasti mezi kyčlemi a být kruhový.
Mistr Čchen Čao Pchi během tréninku opakovaně vyzdvihoval důležitost Lao-ťia ji-lu jako sestavy pro získání základních dovedností. Zdůrazňoval především její jemnost a vláčnost, zatímco při cvičení pokročilejší sestavy erh-lu kladl důraz především na vnitřní sílu, která ovšem v sobě tuto jemnost také nese. Dovednost – kung-fu – bylo tedy předáváno z generace na generaci pouze prostřednictvím těchto dvou základních sestav: ji-lu a erh-lu.
Každý pohyb je na začátku nutné studovat zvlášť; až potom ho můžeme cvičit v celku jako sestavu. Principy Tchaj-ťi čchüan musí být přísně dodržovány a každý pohyb je třeba mnohokrát opakovaně cvičit. Každým opakováním se prohlubuje porozumění danému pohybu. Při našem tréninku jsme pečlivě dbali na dodržování následujících zásad: všechny pohyby musí vycházet z kchua, oblasti mezi kyčlemi.
Každý pohyb musí být kruhový, nesmí být veden přímo. Například u tréninku navíjení hedvábného vlákna jsme začínali velkými kruhy a spolu s tím, jak se naše dovednost zlepšovala, se poloměr kruhů postupně zmenšoval. Snažili jsme se o přesné pohyby, bez přesahování či přerušení dráhy energie v těle. S vědomím těchto principů jsme sestavy cvičili nejméně deset let, než jsme mohli začít s tchuej-šou (cvičení ve dvojicích) a sestavami se zbraněmi.
Získali jsme hluboké porozumění sestavy Siao-ťia (malá sestava). Posloupnost forem v sestavě Siao-ťia je podobná jako v Lao-ťia (stará sestava) a i jejich názvy jsou stejné. Kruhové pohyby v Siao-ťia jsou ovšem mnohem menší a jejich využití v boji není tak zřejmé. Při cvičení Siao-ťia odpovídá výška postoje vynaloženému úsilí (jinými slovy, jak hodně v krátkém čase zlepšit své kung-fu). Je tedy možné cvičit ve vysokém, středním nebo nízkém postoji. I když jednotlivé pohyby mohou ve srovnání s Lao-ťia vypadat odlišně, obě sestavy jsou nepopiratelně založeny na stejných principech, a tak je v Čchen-ťia-kou mnoho lidí, kteří dobře ovládají obě sestavy.