Čchi ( 气／氣 ) se často překládá jako životní energie, což se týká energie cirkulující v těle. Obecnější definicí ji můžeme chápat jako univerzální energie, jako je třeba teplo, světlo nebo elektromagnetická energie. Jiné výklady zahrnují i energii dechu, vzduchu, nebo také vztah mezi hmotou, energií a myslí. Čchi je naprosto ústředním a základním principem chápání tradiční čínské medicíny a tradičních bojových umění. Kung ( 功 ) je často překládán jako kultivovaná práce. Širší definice zahrnují praxi, dovednosti, mistrovství, zásluhy, úspěch, službu nebo dobrý výsledek. Odtud také termín kung-fu, který v tradičním smyslu znamená úspěch, mistrovství dosaženého pomocí velkého úsilí. Kung-fu je v této souvislosti vlastně systém kultivace a vyvážení životní energie, který vede ke zdraví a pohodě člověka.

Termín Čchi-kung, jak se v současnosti používá, se rozšířil z Číny a vstoupil v povědomí koncem čtyřicátých až padesátých let. Odkazuje na širokou škálu čínských samokultivačních cvičení. Zdůrazňuje zdravotní účinky potvrzené mnoha lékařskými studiemi. Propojuje tělesné cvičení a duchovní praxi.

Historie a původ
V roce 1973 byl v Číně, v provincii Hunan obejven obraz malovaný na hedvábí, zobrazující praxi Čchi-kung.
Jeho kořeny v dávné čínské kultuře jsou o mnoho starší. Zmínky o něm jsou staré více než 4000 let. V tradiční čínské medicíně je považován za nejdůležitější prevenci a základ udržení zdraví člověka. V době konfucianismu byl Čchi-kung vysoce ceněn jako prostředek pro podporu dlouhověkosti a zlepšování morálního charakteru. Buddhismus zase využívá Čchi-kung jako součást meditativní praxe. Čchi-kung je také základem čínských bojových umění, kde se cvičí pro schopnost výrazně posílit bojovou dovednost.

V současném Čchi-kungu se mísí rozmanité a někdy odlišné tradice. Spojuje taoistickou meditativní praxi “vnitřní alchymie”, starověkou meditační praxi “cirkulující čchi”, “stojící meditace” a pomalé vnitřní dýchání. V tradičním předání se Čchi-kung šířil cvičením a přednáškami, kdy učitel si vybral žáky, kterým se věnoval. Důraz byl kladen jak na správné provedení, tak na meditační praxi a nácvik dýchání.

Počínaje koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let se čínská vláda rozhodla integrovat různorodé přístupy k čchi-kungu do jednoho soudržného systému, s cílem vytvořit pevný vědecký základ pro praxi čchi-kungu. V roce 1949, Liu Guizhen definoval “Čchi-kung” jako systém život zachraňujících praktik, které on a jeho spolupracovníci vyvinuli na základě Taojin a dalších filozofických tradic. Tento pokus považují někteří sinologové za začátek moderní, vědecké interpretace Čchi-kungu.Během čísnké kulturní revoluce byl Čchi-kung, stejně jako tradiční čínská medicína pod přísnou kontrolou státu a využívat je bylo možné pouze ve státních regabilitačních centrech, na univerzitách nebo v nemocnicích. Po skončení kulturní revoluce byl Čhi-kung spolu s Tchaj-ťi naopak velmi popularizován jako popularizován jako každodenní ranní hromadné cvičení po celé Číně.

Současnost
Díky uvolnění a rozšíření cestovního ruchu v Číně a vlivem globalizace se praxe Čchi-kung rozšířila z čínské komunity do celého světa. Dnes miliony lidí po celém světě praktikují Čchi-kung. Důvody jsou různé. Někteří oceňují Čchi-kung jako zdravotní cvičení, ale mnozí ho praktikují jako relaxaci, prevenci chorob, meditaci, alternativní medicínu, samokultivaci a v neposlední řadě jako součást tréninku bojových umění.