Tento příběh vypráví o Chen Fake [Čchen Fa-kche] (1887–1957), pokračovateli 17. generace rodiny Chen. Tchaj-ťi se učil od svého otce Yanxi [Jen-si], uznávaného mistra tohoto stylu. Chen Fake byl v dětství churavý a cvičením Tchaj-ťi Čchüan si pouze zlepšoval zdraví. Nebral učení nijak zvlášť vážně až do té doby, než začalo být jisté, že dědičný titul “nositele korouhve” přejde z jeho otce na někoho, kdo si to skutečně zaslouží. Díky přísnému rodinnému vedení a vlastní píli se postupně vypracoval. Uznávaným mistrem se stal už v pouhých sedmnácti letech.
Chen Fake byl roku 1928 pozván do Pekingu, kde téměř po tři desetiletí žil a učil. Vynesl Čchen Tchaj-ťi Čchüan z Chenjiagou [Čchen-ťia-kou] a umožnil tím více lidem získat zkušenosti s tímto ortodoxním stylem. Proslavil se svými technikami úderu. Byl schopen udeřit jakoukoli částí svého těla a poslat protivníka k zemi bez velké námahy.
V Pekingu se jednou mělo konat soutěžní klání a jeho pořadatel si Mistra Chen Fake přizval jako poradce. Na schůzce, která měla ustanovit základní pravidla, padlo několik návrhů, aby každý zápas trval přibližně patnáct minut. Chen Fake namítl, že patnáct minut je moc a účastníků je tolik, že se soutěž neúměrně protáhne. “Navíc,” dodal, “během obyčejné potyčky na ulici je o vítězi zpravidla rozhodnuto v několika vteřinách, někdy dřív, než člověk stačí napočítat do tří.”
„Opravdu?“ zapochyboval Li Zhaohua [Li Čao-chua], skoro dvoumetrový učitel wušu z univerzity ve městě Shen’yang [Šen-jang].
„Pojďme to zkusit a uvidíme,“ usmál se Chen Fake.
Li provedl výpad vpřed. Chen zareagoval bleskovým úkrokem stranou a téměř nepatrným pohybem lokte. Li narazil do zdi, na zem spadla zarámovaná fotografie a sklo se roztříštilo. „Teď už ti věřím,“ zamumlal Li, „ale pěkně jsi mě vyděsil!“
„Nemusíš se ničeho obávat,“ ujišťoval ho Chen. „Nikomu neublížím.“
Li se prohmatal a skutečně na svém těle nenašel žádné bolavé místo, jen na oděvu mu ulpěl prach z omítky. Uvědomil si, že Chen Fake svoji sílu chytře použil tak, aby ho po zdi jako po nárazníku vyzdvihl do výšky, jinak by mu jistě způsobil vážné zranění. Návrh ohledně soutěže byl přijat a Li se stal jedním z jeho žáků.
Ještě před začátkem klání se Chen Fake setkal se známým zápasníkem Shen San [Šen San]. Když si na pozdrav vyměnili pár komplimentů, pravil Shen upřímně: „My zápasníci o tom vašem Tchaj-ťi Čchüan, ve kterém vynikáš, mnoho nevíme. Na první pohled připomíná spíš tělesné cvičení, než bojové umění. Co bys dělal, kdyby ses soutěže měl zúčastnit a jako soupeře si vylosoval některého z těžkých zápasníků?“
„Když v životě dojde ke skutečnému boji, člověk si protivníka nevybírá,“ odvětil Chen. „Jsou různé způsoby a bojovat se dá s každým.“
„Budeš bojovat se mnou?“
„Můžeme to zkusit, i když si nejsem úplně jistý.“ Chen předpažil a řekl: „Chyť mě za ruce.“
Přihlížející zatajili dech v očekávání dramatického souboje, když tu od sebe oba soupeři náhle v návalu smíchu odstoupili, aniž by došlo na jakoukoliv ukázku jejich dovedností.
Za dva dny Shen přišel za Mistrem Chen do tělocvičny a nesl dary. „Děkuji, že jsi mě nechal vyváznout se zdravou kůží.“
„Nápodobně. Byl to vyrovnaný výsledek.“
Žáci Mistra Chen Fake byli vyvedeni z míry, neboť si pamatovali, že k žádnému boji nedošlo. Při pohledu na jejich nechápavé pohledy se Shen zeptal: „Copak vám váš mistr po návratu neřekl, jak to celé bylo?“
Zavrtěli hlavou.
Jeden dotek ruky stačil, abych si uvědomil, že se Mistru Chen Fake nemohu vyrovnat, řekl Shen San svým žákům.
„Ach tak!“ San se plácl do stehna a zdvihl palce. „Váš mistr je nejen expert ve wušu, ale také ušlechtilý člověk. Myslíte, že jsme ten den nezměřili síly? V tom se mýlíte. Jak se říká, stačí jeden dotek ruky, a nic víc nepotřebujete. Ve chvíli, kdy jsem vašeho mistra uchopil za ruce, jsem si uvědomil, že se mu nemůžu vyrovnat. Porazil by mě snadno, kdybychom zápas neukončili smíchem.“
Po tom, co Shen San odešel, se někteří žáci Mistra Chen ptali, proč ho jednoduše nesrazil k zemi a neuštědřil mu lekci. Mistr náhle zvážněl a pravil: „Proč bych ho měl zostudit porážkou a poškodit jeho těžce vydřenou pověst? Kdybyste byli na jeho místě, přáli byste si totéž? Pamatujte: nečiňte ostatním, co nechcete, aby oni činili vám.“
Přeložila: Iva Krombholzová