Wu-ťi čuang: tréninkové metody

20 února, 2015
Kategorie: Tchaj-ťi

Pravidelné cvičení Čchen Tchaj-ťi-čchüan (Chen taijiquan) má nepochybně velmi příznivý vliv na zdraví každého člověka. Tchaj-ťi (taiji), stejně jako jiný druh pohybu či sportu, zvyšuje celkovou tělesnou sílu, koordinaci a fyzickou zdatnost. Navíc je to ucelený a dokonale propracovaný cvičební systém, který mnohostranně rozvíjí lidský charakter, vyžaduje odhodlanost, vytrvalost i používání inteligence.

Mnoho lidí začíná s Tchaj-ťi kvůli jeho zdravotním účinkům nebo bojovým dovednostem, čím více do něj proniknou, tím blíže se dostávají k jeho duchovní stránce, skryté za jeho běžně známým obrazem.

Aby bylo možno dosáhnout bojových dovedností a dostat se i ke skrytějším aspektům tohoto umění, bylo vyvinuto mnoho různých tréninkových metod, včetně základních cvičení, stání v postojích čan čuang (zhan zhuang), trénování jednotlivých pozic, taolu (cvičení forem), cvičení na rozvoj síly, cvičení se zbraněmi a přetlačování rukama na rozvoj citlivosti.

Generace mistrů v minulosti vytrvale zkoumaly a rozebíraly různé pohyby a dovednosti, protože stálé zdokonalování bylo životní nutností. Před vynalezením palných zbraní bylo zachování jednotlivce i skupiny závislé na schopnosti bojovat holýma rukama či se zbraní.

Na cestě k dosažení vyšší úrovně dovedností neexistují žádné zkratky. Naše osobní cíle mají vliv na to, jak intenzivně se budeme věnovat cvičení, ale abychom mohli být úspěšní, musíme obětovat skutečně mnoho času a úsilí. Staré čínské rčení praví, že žák musí být připraven „polykat hořkost“ (che ku).

Wu-ťi čuang (wuji zhuang)

„Chceme-li opravdu cvičit Tchaj-ťi (taiji), musíme začít u Wu-ťi (wuji), jin (yin) a jang (yang), otevírání a zavírání, musíme hledat pravdu.“ Tato věta nám může být návodem k tréninku. Když nemáme základy ve Wu-ťi, nemůžeme nalézt „skutečné“ Tchaj-ťi. Jin a jang jsou jádrem  Tchaj-ťi, jejich protikladné a zároveň doplňující se elementy vytvářejí vlastní podstatu Tchaj-ťi. „Otevírání a zavírání“ (kai−her), to je cesta, jak sladit rozdíly, sloučit a harmonizovat tyto dvě fráze. „Jin a jang, otevírání a zavírání“ popisují podstatu Tchaj-ťi-čchüan (taijiquan): spojení pohybu a nehybnosti, koordinace vnitřního a vnějšího.

Tchaj-ťi se ve své podstatě rodí z Wu-ťi.

Tchaj-ťi-čchüan je vnitřní bojové umění, které vyžaduje cvičení vnitřní energie nej-ťing (nei jing) stejně jako vnější fyzický trénink. Síla a množství vnitřní energie se pak projeví v reakcích těla. Vnitřní síla je založena na jing, čchi a šen. Říká se, že když jing a čchi přetékají, jsou pohyby svalů, šlach a kostí mocné a silné, pružné a ohebné, rychlé jako blesk a překvapivé jako zahřmění.

Čchi (qi)

Abychom mohli trénovat vnitřní dovednost, musíme nejdříve cvičit vnitřní čchi. To znamená kultivovat čchi, hromadit čchi a cirkulovat čchi. Dlouhým cvičením začne čchi přibývat, bude silnější, naplní tan-tchien, prorazí bloky v ťing-luo (energetických drahách) a pak naplní celé tělo. Díky pohybům „navíjení hedvábného vlákna“, typickým pro Čchen Tchaj-ťi-čchüan, může tato energie kolovat a proudit po celém těle.

Nejzákladnější tréninkovou metodou pro rozvoj čchi je čan čuang (zhan zhuang). Čan čuang je cvičení obvyklé v mnoha čínských bojových uměních, nejen v Tchaj-ťi-čchüan. Cvičící většinou stojí a jeho ruce jakoby objímají kmen stromu nebo drží velkou kouli. Během tohoto tréninku po určitý čas udržujeme statickou pozici, k čemuž používáme jen tolik energie, abychom v postoji vydrželi. Náhodný pozorovatel může získat dojem, že se vlastně nic neděje, zkušený student ale během cvičení prožívá mnoho rozličných pocitů. K příznivým účinkům čan čuang patří hluboká relaxace, posílení nohou a zvýšení vnitřní čchi.

Prvním předpokladem cvičení je klidná mysl. Toho můžeme dosáhnout různými způsoby − například soustředěním se na tan-tchien, na svůj dech, nebo klidným počítáním.

Při statickém cvičení se klade důraz na nejvyšší možné uvolnění těla, při němž je možné vydržet v pozici. Delší cvičení rozvíjí vědomí vlastního těla, klid mysli a také účinně posiluje nohy. Když jsou nohy silné a mohou pevně nést váhu, horní část těla na ně může zasednout a díky tomu je pak trup uvolněnější a pružnější. Když jsou nohy slabé, zůstane horní část těla těžká a neuvolněná. Tchaj-ťi-čchüan vyžaduje lehkost a citlivost v horní části těla. Zároveň by spodní část těla měla pociťovat výraznou tíži a spojení se zemí. Tento pocit se často přirovnává k obrovskému stromu s hlubokými kořeny. Větve se hýbají a houpou ve větru, zatímco kmen je pevně ukotven svými kořeny.

Principy, podle nichž se řídíme v čan čuang, se přenášejí i do všech forem Tchaj-ťi (taiji) − hlava je vzpřímená, ramena i hruď jsou uvolněné, lokty a kyčle pokleslé, kolena ohnutá. Dodržovat na první pohled jednoduché požadavky vyžaduje zpočátku intenzivní soustředění.

Statickým cvičením můžeme zvyšovat svou vnitřní citlivost i cirkulaci čchi. Když po delší dobu správně stojíme, lépe si uvědomíme své tělo, učíme se relaxovat a necháme poklesnout svou čchi. Když je vnější tělo nehybné, může uvnitř proudit dech, krev i čchi. Pak dochází ke stavu vyrovnanosti, neboli „pohybu v nehybnosti“.

Při cvičení čan čuang je dobré se řídit těmito principy

Hlavu bychom měli držet tak, jako by byla seshora „zavěšená“ nebo jsme na vršku hlavy měli položený nějaký předmět. Její poloha by měla být rovná, uvolněná a stabilní.

Sluch by měl být zaměřen do místa za hlavou. Brada by měla být mírně zasunutá, aby bod paj-chuej (baihui, na vrcholu hlavy) byl v jedné linii s bodem chuej-jin (huiyin, tzv. hráz). Budeme-li se řídit těmito požadavky, ucítíme, jak čchi klesá do středu a mysl se v tu chvíli stává velmi klidnou a vyrovnanou.

Častým problémem při tomto cvičení bývá, že tan-tchien je zůstává příliš sevřený. Kvůli této překážce pak čchi nemůže poklesnout dolů, zůstává v hrudi a vyvolává pocit sevření nebo stlačení. Aby tan-tchien zůstal uvolněný, je důležité, aby se svalstvo, které ho obklopuje, příliš nezapojilo při udržení pozice.

Cvičit statický čang čuang před formami Tchaj-ťi (taiji) pomáhá uvolnit tělesné i duševní napětí a zvýšit tím kvalitu cvičení. Čas, který tréninkem čang čuang strávíme, by se měl od intervalu několika minut postupně prodlužovat. Je běžné v prvních pěti či deseti minutách pociťovat nepohodlí v různých částech těla − začínáme si uvědomovat zablokování čchi. V této fázi je důležité vydržet. K dosažení nejlepších výsledků bychom měli stát v postoji nejméně dvacet, ale ještě lépe čtyřicet minut.