Ve všech starověkých kulturách, západních i východních, je role učitele velmi důležitá. Učitel je považován za ikonu a vzor. Je „starším“ vzhledem k vědomostem a ctnostem, které získal při důkladném studiu, a životními zkušenostmi. Zasvěcuje mladší generaci do tajemství a záhad života.
V současnosti převzal roli učitelů a starších v převážné míře vzdělávací systém, ve kterém jsou učitelé a lektoři placeni, aby dělali svou práci. Původní respekt a úcta ke starším velmi zeslábly. Přesto si učitelé ve školách jistou míru vážnosti zachovali. V tradičních komunitách vzbuzuje učitel více respektu než v moderní společnosti, což se týká i učitelů tradičních umění.
Vlivem západního způsobu života provozují učitelé Tchaj-ťi čchüan své umění na komerční bázi. Studenti platí za lekce určitý poplatek stejně jako by platili za jinou výuku. Tím učitelé ztrácí respekt, který jim náleží. Studenti si myslí: „Platíme vás, tak nás učte. Tak to je. Nic víc, nic míň.“ To je smutné.
V čínském bojovém umění a při tajném předávání se rozlišuje mezi studentem – šu-e šeng (shue sheng) a žákem – tchu ti (tu di). Podobně se rozlišuje mezi učitelem – lao š’ (lao shi) a mistrem – š’ fu (shi fu).
Student je někdo, kdo se učí od svého učitele. Ačkoliv jde o vztah posvátný a student i učitel mají určité povinnosti, nevzniká mezi nimi žádný závazek.
Vztah mistra a žáka je závazný a nedotknutelný. Žák uznává, že jeho učitel je mistrem bojového umění a v tomto ohledu mu slouží.
Žák je naproti tomu zavázán svému mistrovi a jeho učení. Zavázal se poznat a ovládnout tajnou odnož vědění a požádal svého mistra, aby ho přijal na cestu, která je jen pro zasvěcené. Tento vztah je nedotknutelný a povinnosti, které z něj vyplývají, zavazující. Žák uznává, že jeho učitel je mistrem bojového umění a v tomto ohledu mu slouží. Tento vztah se ovšem nepodobá vztahu mezi pánem a otrokem. „Š’ fu“ není diktátor a neovládá celý žákův život. A žáci nejsou otroci plnící jeho rozmary a představy. Komunita mistrových žáků není sektou.
Žáci by měli mistra podporovat a pomáhat mu. Avšak nejsou jeho otroky, kteří by ho financovali, pokud nepracuje, nedostatečně je učí, sám málo cvičí, parazituje na nich nebo dokonce využívá jejich peněz k hazardním hrám.
Žáci hmotně zajišťují svého mistra, aby mohl tvrdě cvičit, udržovat a zlepšovat své dovednosti a dál je předávat svým žákům. Musí je také učit dovednosti, které získal a zlepšoval po dobu, kdy mu přispívali.
Je to oboustranný vztah: „My dáváme peníze, abyste mohl více cvičit a zlepšovat své dovednosti. Na oplátku nás naučíte to, co jste cvičením získal.“
Povinnosti mezi mistry a žáky jsou stejné jako závazky mezi rodiči a jejich dětmi.
Pokud jde o bojové umění, učitel je mistrem a autoritou. Žáci by měli sloužit svému mistrovi a podporovat jeho postavení tím, že budou propagovat jeho umění. V tomto směru by měli poskytnout mistrovi jakoukoliv službu a pomoc. Měli by mu pomáhat dohlížet na školu bojových umění a na mistrovy další studenty, získávat další studenty, dohlížet na jeho osobní pohodlí a dobrý stav školy a umění. Pokud je to nezbytné, měli by mu pomoci s jeho živobytím, obvykle formou pomoci s podnikáním nebo školou.
Žáci mají také podporovat mistra v jeho dalším rozvoji. Pokud si například přeje zlepšit úroveň svého bojového umění, dělají mu partnery při cvičení, budují zařízení, která mu pomáhají při jeho tajném výcviku apod. Je-li mistr v ústraní a věnuje se intenzivnímu tréninku, žáci ho zaopatřují a brání ostatním, aby k němu vstupovali a rušili ho.
Například velký Mistr Tchaj-ťi čchüan Zheng Man Qing (Čeng Man Čching) (1901−1975), který pochází z Taiwanu (Tchaj-wanu), vyvinul svůj systém „nej kung“ za pomoci Williama Chena, žáka, který s ním žil pod jednou střechou. I řada dalších mistrů Tchaj-ťi čchüan zdokonalila své dovednosti za přispění svých žáků, kteří jim sloužili jako partneři při výcviku.
Vztah mistra a žáka je symbiotický, založený na oboustranné spolupráci.
Na oplátku mistr, který se takto zdokonalí, poskytne svým žákům nové vhledy do bojového umění. Vztah mistra a žáka je tedy symbiotický, založený na oboustranné spolupráci. „Pomoz mi, mistře, a rozvíjej svou dovednost tak, abych se ji od tebe mohl naučit.“
Povinností mistra je starat se o rozvoj svých žáků. Poté, co přijme studenty za své žáky, stávají se jeho dětmi. Jsou jeho širší rodinou. Mají k němu přístup a on musí respektovat jejich požadavky na předání učení uvnitř rodiny.
Autor: John Chow
pokračování ve 2. díle